na chvilku, pak smažu

12. září 2018 v 21:32 | máma Peřina

Zkušenosti se školkou a školou v
Leuvenu, tj. vlámské části:
Máme tři holky, 8letou Báru,
5,5letou Zuzu a 3letou Márinku.
Všechny tři chodí do stejné školy,
Ter Beuke v Kessel-Lo (část Leuvenu). Je to jedna z několika
leuvenských škol, která má v jednom areálu školku (kleuterblok)
i školu (lagere, do 6. třídy) - což jsem jako rodič za sebou
krátce narozených dětí potřebovala.
Je to menší škola, která má na
každý ročník jen jednu třídu (což je tady asi obvyklé, ale
některé školy mají i dvě třídy na ročník). Tahle škola je
velice milá, vstřícná, rodinná, což nevnímám jenom já jako
cizinec, ale bavila jsem se o tom i s jednou místní Belgičankou,
která chodila do katolické školy (ano, toto není katolická, ale
taková ta státní, městská, já si teď honem nemůžu
vzpomenout, jak jí říkají). Říkala, že v té škole, kam
chodila ona sama, to fungovalo podobně, jako dle mých zkušeností
s českým školstvím - přísnější a neochotnější
prostředí, větší tlak na osnovy než na potřeby dětí, atp.
Tahle škola je v místních podmínkách
naprosto výjimečná v tom, že mají jídelnu a sami si vaří.
Většina škol je bez obědů úplně, některé si nechávají
jídlo vozit. Když jsme vybíraly školu pro nejstarší, manželovi
(taky Čechovi) belgičtí kolegové doporučovali jako vhodnější,
jaksi "lepší" školy právě ty katolické (ale a) nejsme
věřící, b) to "lepší" znamená méně cizinců, což pro
nás je pravý opak našich potřeb, my jsme spíš pro více
cizinců, aby naše děti tolik "nevyčnívaly", aby nebyly
jediné odlišné - a tato škola má spoustu cizinců, nejen
Maročanů z již několikátých zde žijících generací, ale i
různé národy - Rusové, Ukrajinci, Afričani, Chorvati,
Vietnamci, Bára chodí do třídy s kloučkem, co má maminku
Japonku a tatínka Bulhara). A tenkrát jsem tedy jednu katolickou
školu navštívili - a to byl úplný krok vedle. Právě že tam
vůbec nevařili, paní říkala, že jenom když v zimě udeří
mrazy, že pak jim tedy uvaří a dovezou aspoň polévku a občas
dostanou ovoce, ale jinak že si všechno nosí sami z domova
(sendviče k obědu, svačiny - ovocné + sušenky a vodu / čaj v
lahvičce).
Svačiny ve všech školkách a
školách, včetně té naší, jsou ale věcí rodičů. Na
dopolední svačinu ovoce (ve školkách možná i sušenka, ale
raději zdravější, nečokoládová, verze, nebo suchar). Pokud
zůstávají v opvangu (družině), pak je možná i nějaká
odpolední svačina (sendvič). A děti, které v naší škole
nechtějí teplé obědy, si i tak nosí obědový sendvič, to
záleží na rodině a nutno říct, že belgické děti tuto možnost
využívají i v té naší škole, protože tady to tak mají
"hozené".
Oproti českým školám a školkám je
určitě dobré zmínit i to, že se nikde nepřezouvá. Ze začátku
mi to přišlo divné, bála jsem se, že až budou holky v zimních
botách někde ve škole celý den zapařené, že to nebude úplně
ono, ale pak jsem poznala belgické zimy, rovnající se českému
podzimu a obavy mě záhy přešly :-) Ale když tedy těch pár dní
v zimě mrzne a na teplejší boty dojde, tak pak ano, je to tak,
jsou celý den v kozačkách. Nepřezouvání má ale i plusy - je
dobré pro školkové děti v tom, že odpadá problém nutnosti učit
děti narychlo, jak si zavazovat boty (když nejsou motoricky šikovné
a potřebují čas), neztrácejí se boty :-) a uspoří se nějaký
čas při předávání a vyzvedávání dětí. A ve druhé třídě
"lagere" mi Bára řekla, že si můžou donést do školy
bačkory (nazouváky, crocsy) a nechávat si je v sáčku na věšáčku,
takže asi záleží, když se budete chtít přezouvat už ve školce
(třebas aspoň při tom nepříznivém počasí, stačí říct
učitelce a ona na to dohlédne (se pokusí dohlédnout).
Co mi u nejstarší ve školce chybělo
- poobědové spaní. Mladší holky přestaly chodit spát po
obědě už ve dvou letech, ale nejstarší byla spáč až do 3,5,
takže tu jsem na první půlrok dávala do školky jen do oběda a
brala jsem si ji domů dřív, aby se mohla vyspat. Pro zcela
výjimečné případy dětí, které jsou např. Nemocné, mají ve
školce žíněnku a tam si mohou případní odpadlíci dáchnout.
Ale celkově tenhle přístup považuju spíš za plus, protože
český systém nucení dětí do spánku, když se jim nechce, a
když už pak usnou, tak pak zase večer nemůžou zabrat a prudí z
práce unavené rodiče až do jedenácti... No, nevím :-)
Aktuální český školkový systém
nemůžu porovnat. Tady se mi líbí, že všechny třídičky ve
školce mají každý rok stejná témata - každé dva týdny
jedno stejné, podle ročního období, např. Podzim, Sinterklaas
(Mikuláš), Vánoce, ale i Dopava, Hmyz, Voda,... a mají to
přizpůsobené věku a tomu, co mají děti osnovově v daném věku
umět. V posledním školkovém ročníčku i s přípravou do školy
(včetně několika návštěv v první třídě).
Školka je v malé budově, rozdělené
na tři třídy a společnou šatnu/TV místnost, k tomu umývárna
se záchodky, která je i pro "instapklas", ty nováčky od 2,5
roku, kteří sídlí v kontejnerové třídě - takové větší
maringotce na dvorečku. Na dvorečku = sportovní hřiště, s
velkým pískovištěm, spoustou koloběžek a jezdítek a několik
prolézaček na travnatém prostoru, kde tráví velkou spoustu času
během dne a během prakticky celého školního roku.
Výlet - velký, 1x do roka, menší
po okolí několikrát do roka. Plavání ve školce myslím že až
od 3. ročníku - máme bazén v dochozí vzdálenosti od školy,
chodí 1x za 14 dní a jen půl roku, celý rok je myslím až od 1.
třídy školy.
Nic jiného mě nenapadá, kdyžtak se
ptej.
Co mě ještě mile šokovalo, byl
přístup učitelů k rodičům. Vztah jako k zákazníkovi, ne jako
k neposlušnému pacientovi psychiatrické léčebny :-( Jak jsem z
těch Čech pořád taková vyjukaná, z toho, jak jsou někteří
lidé na pozicích, kde by měli být vstřícní, naopak velice
nemilí (a bohužel do toho počítám i kantory - samozřejmě kus
od kusu), tak když se jednou hned za začátku stalo, že jsem
přišla do školky a dcera měla na sobě náhradní oblečení
(erární, vlastní nosit nemusíte). Měla "pipi" nehodu. Moje
první reakce byla, že jsem se začala strašně omlouvat (moje
chyba, že dítě ještě nedávno nosilo plínu) a čekala jsem
kyselé xichty od učitelek a výtky, že bychom měly víc trénovat
nebo whatever. A paní učitelka se naopak začala omlouvat mně, že
to je její chyba, že to neuhlídala. Tak asi tak.
Nevím, zda všude, nebo jen v této
škole, ale učitelky a ostatní personál (komunikuji ještě s
administrativou a s zorgcoordinatorkou, která má na starosti
všechny problémy s dětmi - výchovné, zdravotní, cizince,
kteří nastoupí do pozdější ročníků,...) jsou zde velice
vstřícní a ochotní řešit nestandardy a mají i s těmi
nestandardy zkušenosti. Neřešily jsme jen to, že jsme cizinci,
tudíž jazykově hůře vybavení, ale Bára má diagnostikovanou
dysfázii - tj. Pomalejší rozvoj jazyka, do čtyř let nemluvila
vůbec a spontánní mluvení jí dělá problémy dodnes, musí
chodit na logopedii atp. Ale byla to škola, která mi velice
pomohla, řekli mi kontakty, kam se mám obrátit (MUCLA - centrum
pro zjištění diagnóz), mají se mnou, s logopedkou a s GON
begeleiding (asistentka) každého půlroku schůzku, kde probíráme
Bářiny pokroky a problémové oblasti, vycházejí vstříc.
Zuzka, druhorozená, která je doma
ukecaná, má zase nyní problém, že ve školce nemluví. Taky
pravděpodobně dostane diagnózu (elektivní mutismus), ne, že bych
po sbírání "titulů" tohoto typu nějak toužila, ale a) ve
škole to potřebují, aby jí právě podobnou podporu mohly
poskytovat, b) na základě toho budeme mít nárok na terugbetalling
nákladů za logopedku, kterou i Zuzka potřebuje. Takže i kvůli
druhé dceři už komunikuji se školou, aby jí ulehčili život na
škole.
Ale musím říct, že Bára byla v
těch třech letech, kdy ještě neměla diagnózu potvrzenou, trošku
víc mimo. Působila trochu jako autista, neboť projevy a znaky
těchto dvou diagnóz jsou zkraje velice podobné. A už ve školce
jsem považovala přístup učitelek za velice profesionální, nikdy
nebyly žádné problémy s ostatními dětmi, Bára nebyla z
kolektivu vyčleňována, děti ji braly jako sobě rovnou, měla a
má spoustu kamarádek a kamarádů. Český strach z "inkluze"
mi je po této zkušenosti cizí, protože když se chce, tak to jde
(jasně, nejsme případ žádného těžkého hendikepu, ale mám
pocit, že česká společnost se tak nějak bojí i inkluze těchto
dětí, které potřebují prostě jen trochu víc péče -
logopedka, asistentka - 1x 2 hodiny za 14 dní, psaní testů -
dřív musela psát ne ve skupině, ale někde o samotě, teď jí
stačí vzít si sluchátka, aby nevnímala hluk), ale třídu jako
takovou v ničem nezdržují. Bára nemá problém s inteligencí, ve
třídě patří k těm lepším, v matematice k nejlepším.

Škola - oproti ČR, každý ročník
mají děti jinou paní učitelku. Od první třídy do šesté se
chodí do jedné školy, pak se jde dál, tam ještě nemůžu
sloužit, napíšu za 4 roky :-D Jako rodič nemám přesný rozvrh,
tak jako v ČR, že pondělí 1. hodina čeština, druhá hudebka,..
Ne, tady prostě tak nějak berou všechno najednou. Mně dcera moc
nereferuje, jak přesně to probíhá, takže tady by to chtělo
zpovídat ještě jiného rodiče, ale každý den dělají trochu od
jazyku, trochu počítání, trochu psaní. 1x týdně mají
"ateliér", což je buď výtvarka nebo pokusy (měření pomocí
tužky, zkoušení, jak věci fungují,...) - na tohle všechno mají
svou třídní učitelku, plus jednu sdílenou pro 3 ročníky, která
chodí na výpomoc do hodin - buď jako zástup za tu třídní,
když je potřeba, nebo prostě pracují společně.
1x týdně mají už od první třídy
s jinou paní učitelkou náboženství - katolíci chodí společně
do jedné třídy (možná i s dětmi z jiných ročníků, nevím),
muslimové do jiné a tato škola nabízí ještě několik dalších
náboženství. Pro nás, bezvěrce, je tu "zedenleer" - základy
slušného chování, trocha filozofie, trocha občanské nauky,
naťuknutí i věcí o víře (že někdo je katolík, někdo
muslim),..
A 1x týdně sport - u nás na škole
jsou většinou sporťáci chlapi, ale bývají i ženy. Sport mají
buď v tělocvičně nebo na hřišti, jeden týden tělocvik, druhý
plavání. Každý den o přestávkách se také chodí a běhá na
venkovním hřišti v rámci přípravy na http://www.onemileaday.be/
Škola dbá o zdravý styl, jak právě
v tlaku na sport (letos nám skončil ředitel, který byl dříve
také tělocvikářem), tak třeba zákazem sušenek a sladkých
svačinek na lagere. (Také při oslavách narozenin se nemají nosit
bonbony.)
Vysvědčení - na rozdíl od ČR
tady jsou i čtyři Rapporty ročně, před téměř každými
prázdninami (herfstvakantie, kerstvakantie, paasvakantie a
zomervakantie). Je to několik papírů formátu A4, každý předmět
(holandština, matematika, zedenleer, sport) je rozdělen na několik
podbodů - sport třeba jen na 4, ale holandština i na 12, podle
toho, co zrovna všechno probírali - kreativní psaní, čtení
vícenásobných samohlásek, technické čtení,... a většinou to
odpovídá tomu, co zrovna psali v testech (toetsen), takže máme
předem představu, jaké to bude. V první třídě dávali slovní
hodnocení a procenta (i taková ta, v jaké procentuální hladině
gaussovy křivky se dítě nachází v porovnání se zbytkem třídy),
což třeba něco řeklo rodičům, ale děti z toho radost neměly.
Takže loni, v druhé třídě, už dostávali smajlíky - zelené
usměvavé, žluté s rovnou pusou a červené zamračené. Ale vždy
jeden smajlík za jednu položku u konkrétního předmětu, tj. Za
holandštinu jsme třeba měli 8 zelenejch a 4 žluté. Takže když
se babičky z ČR ptají, jestli je to jako ještě jednička nebo už
dvojka, tak jako fakt sorry, jsem ráda, že tam nebyl žádnej
demotivující červenej a neřeším :-) Slovní hodnocení tam bývá
jen třeba jako doplněná věta právě u těch nezelených
smajlíků, abychom věděli, na co se soustředit (ale ono se to
většinou probírá i na rodičovských schůzkách, několikrát do
roka). A konečné slovní hodnocení na konci celého rapportu -
je jen takové jakoby rozloučení, ale zároveň zašifrovaná
zpráva pro rodiče - "jsi šikovná holka, klidná v lavici,
poctivě pracuješ, musíš se ještě víc zaměřit na čtení.
Pěkné prázdniny."

Ještě možná k tomu rozvrhu: škola
i školka začínají v 8:45, v PO, ÚT a ČT končí v 15:20, v
pátek v 15:10, ve středu (jediném dni, kdy se nevaří oběd) už
v 11:50. Před a po škole funguje opvang (družina), která je
placená (měsíčním vyúčtováním ne od školy, ale od
instituce, co má opvangy pod palcem). U nás je ráno spojená pro
děti školkové i školní, normálně v areálu školky, hlídá
juf nebo meester, jiný než školní, speciální pro opvang.
Odpoledne školkové děti zůstávají ve školce, školní mají
svůj kontejnerový klas u školy a opět svého meester nebo juf na
opvang. V opvangu funguje ohlašování a odhlašování
příchozího/odchozího dítěte, což si odkliknou v počítači a
mají to propojené i s platebním systémem - čas se počítá za
každou započatou (tuším že) půlhodinu, cena je asi půl eura za
tu časovou jednotku? Taky přesně nevím, příp. Můžu zjistit.
Školní děti můžou v PO, ÚT a ČT
využívat "huiswerkklas", tj. Že nepůjdou hned do opvangu, ale
zůstanou ve třídě s juf a píšou si tam domácí úkol. Doma už
pak musí jenom číst. V jiné dny domácí úkoly nedostávají
(což je pro pracující rodiče opruz, v ty hektické dny ještě
stíhat psaní úkolu, pokud nevyužijí huiswerkklas, a naopak když
je krátká středa nebo volný víkend a na psaní úkolu by byl
čas... - ale svou logiku to má, volný čas má být volný, ne
věnovaný povinnostem). ZA huiswerkklas se nic speciálního
neplatí, započítává se do času opvangu.

Škole platíme pouze za obědy
(školkové děti cca 3 EUR za oběd, školní cca 3,5), za výlety,
za příp. časopisy a za plavání - formou faktur (a přímého
inkasa).

S touhle školou jsem fakt spokojená.
Ráda bych se zapojila víc, ale jazykové a časové možnosti zatím
nedovolují, ale mívají tady pravidelné rodičovské komise
(setkání rodičů se školou, plánování různých akcí - 1x
roční školní oslava o víkendu, vánoční představení
školkových dětí, sběr starého textilu,...). Letos bude nová
paní ředitelka, ale snad by to měla být paní, co má na
ředitelování stejný pohled jako bývalý pan ředitel a tudíž
nedojde k žádným změnám (k horšímu). Tuhle školu totiž
doporučuju, kudy chodím :-) Teď zrovna se nám do Kessel-Lo
přistěhovali známí, kteří mají dvě dcery vě věku těch
našich, starší bude chodit do třídy s Bárou, tak časem můžeme
dát vědět i pohled zapojení 8letého dítěte bez holandštiny do
rozjeté školy.

Jo, ještě jesle, ale ty hodnotit
nemůžu, protože jsem při nastěhování do Belgie byla stále
zaměstnaná v ČR, tj. Na české mateřské dovolené, ve které
jsem pokračovala rovnou do druhé a třetí MD, takže jsem byla s
dětmi doma až do jejich 2,5 roku. Černá ovce a bílá vrána
tady! Když jsem se místními bavila o tom, že to tak systém ČR
umožňuje, tak na mě nejdřív pohlížely s lítostí, jakože
jsem chudák furt zavřená doma (ale já to tady opravdu vítám, a)
protože nemám hlídací babičky, b) protože Bářina diagnóza
vyžaduje trošku víc školní přípravy i doma, takže se jí můžu
věnovat), ale když jsem jim řekla, že stát mi po celé ty tři
roku vyplácí nějaké peníze a hlavně, že mi zaměstnavatel drží
místo, tak lítost v jejich očích výstřídaly pochopení a, ne
úplně závist, spíš touha, že kdyby to bylo takhle i tady, tak
by si daly taky říct.

Už mě nic nenapadá, i tak je to
elaborát - sorry, když je to narychlo, tak krátce neumím :-)
Kdyby jakékoliv další otázky, tak klidně napiš, budu-li vědět,
napíšu.
 

Kam dál

Reklama